Drchlava
Leží severozápadně od Dubé ve vzdálenosti 4 km (cestou od Berštejna). Patří k ní osada Hradiště, dnes ovšem uznávaná jako součást obce; má jen význam historický. Katastr má rozlohu 376 ha. Ves je v dolině a má nadmořskou výšku 320 m. Její katastr hraničí na severu s katastrem Pavlovic, na východě Chlumu, na západě Dřevčic a na jihu Nového Berštejna.
Jméno Drchlava (německy Dürchel) bylo utvořeno příponou -ava ze slova drchlati, jež jako drchati znamená cuchati, muchlati. Toto místní jméno označovalo buď některý z lesnatých kopců, mezi nimiž ves leží, nebo – a to nejspíše – potok, nad jehož zřídlem byla ves založena. Jméno Hradiště je odvozeno od stávajícího hradu v místě nynější usedlosti čp. 8, kde také pravděpodobně bylo prasídlo rytířů z Drchlavy. Z počátků měla víska také zdrobnělé jméno Hradištko (malé hradiště, německy psáno Radisch, lidově Ratš).
Původně bylo v obci 51 popisných čísel, ale po květnové revoluci v roce 1945 byl tento počet snížen zbouráním dřevěných nevyhovujících budov (v letech 1945 a 1946 jich bylo zbořeno šest). Obydleno je jen 35 čísel. Menší stavby jsou ještě dřevěné, velké usedlosti z pozdějších let jsou kamenné, méně z cihel. Škola je jednotřídní; původně dřevěná byla postavena v roce 1792, vyhořela v roce 1859 spolu se třemi sousedními usedlostmi. V roce 1860 byla postavena škola kamenná, která pak byla v roce 1905 nákladem 14 000 K přestavěna do dnešní podoby.
Fara a kostel jsou staré. Kostel sv. Mikuláše pochází z roku 1717 jako filiální kostel pavlovické farnosti. Také původní kostel byl dřevěný a historické záznamy poznamenávají, že již v roce 1383 zde byl farářem Hanco a Zdenko z Bělé (český farář z české vsi!). Kostelní věž byla přistavěna v roce 1854. Ve věži je zazděn kámen s letopočtem 1585, tj. z doby stavby. Kolem kostela je starý hřbitůvek; nový je při silnici směrem k Chlumu asi 500 m od vsi a je z roku 1921. Renesanční kostelík má oltář sv. Mikuláše a postranní sv. Václava a Panny Marie. Uvnitř je kazatelna s postavami čtyř evangelistů, křtitelnice je z roku 1665. Ve věži bývaly tři zvony, v sanktusní věžičce malý zvonek. U lesní cesty z Drchlavy do Pavlovic je kaplička Panny Marie, uprostřed vsi kříž z roku 1825 a v polích ještě několik soch.
Drchlava má 130 obyvatel, většinou zemědělců. V místě je obchod (Jednota) a hostinec. Přírodopisnou zvláštností je výskyt vánoční růže (Helleborus niger) v nedalekém údolí Rochlice. Obec má rozhlas a veřejnou knihovnu.
Zapsáno v roce 1960 — Křupalová Zuzana
Severní částí obce na svahu je Hradiště, upomínající na prastaré hradiště. Na ves přešlo jméno tvrze, kterou ve 14. století drželi Berkové. Slovanský původ připomíná záznam, jímž Jindřich Berka z Dubé ustanovil roku 1398 faráře do „Drchlavia“. Z držitelů vsi jsou známi z 28. 8. 1265 Načepluk, 23. 5. 1359 Hyrd z Drchlavy, v letech 1363–1381 rytíř Soběhrd z Dřevčic, patron kostela. Při dělení jmění Berků v roce 1402 připadla ves Jindřichu Hlaváčovi na Jestřebí, který ji prodal v roce 1417 Jindřichu Berkovi z Dubé na Úštěku. Z roku 1419 je znám rytíř Řimek z Drchlavy. V roce 1423 daroval král Zikmund Drchlavu, Skalku a Újezd Janu Kobíkovi z Kolovrat za zásluhy, ale v roce 1547 patřilo Hradiště s Drchlavou Václavu z Vartenberka na Novém Zámku, kam potom ves již patřila. Za Jana z Vartenberka byl u Hradiště ovčín s 1000 ovcí.
Nová dějinná epocha v historii obce počíná rokem 1945, kdy v měsíci červnu a červenci byla ves kolonizována českými novousedlíky, kteří přišli ponejvíce z Mělnicka. Čechů zde dříve nebylo, ač mezi „Němci“ byla značná část českých jmen, jako Růžička, Kapusta, Rybář atd. Odsun bývalých obyvatel postupoval v etapách, takže poslední Němec opustil Drchlavu v srpnu 1946.
Číst celý letopis 1945–1961rok po roce, doslovný přepis
1945–46
Do května roku 1945 byla zdejší škola školou německou. Pro české děti byla otevřena 27. září 1945; v tento den byl proveden první zápis českých školáků – zapsáno bylo celkem 14 dětí. Školní rok byl slavnostně zahájen 1. října 1945 za účasti rodičů a zástupců MŠK. Řídícím učitelem byl ustanoven M. Klenovec. Během roku byla zřízena žákovská a učitelská knihovna. 28. 10. 1945 byl oslaven první 28. říjen ve svobodném pohraničí dětskou besídkou. 26. května 1946 se konaly svobodné volby do Ústavodárného národního shromáždění – ve zdejší obci získala z 92 voličů KSČ 90 hlasů, sociální demokraté 1 hlas a národní socialisté 1 hlas. 19. června 1946 zvolilo Ústavodárné shromáždění prezidentem republiky Dr. E. Beneše. Ve dnech 19. a 21. prosince sehráli žáci zdejší školy společně s žáky z Dřevčic dětskou hru Ad. Weniga „Vánoční země“.
1947–48
V únoru byla v okresním městě uvedena slavnostní premiéra barevného filmu „Jan Roháč z Dubé“ za účasti ministra informací V. Kopeckého; žactvo zdejší školy se zúčastnilo hromadnou návštěvou. 22. ledna 1948 byl učitel M. Klenovec na vlastní žádost přeložen, ve škole nastoupila učitelka H. Hořicová, později L. Rezková. Dne 19. května podnikla škola výlet na Karlštejn. 7. června 1948 se vzdal úřadu prezident Dr. E. Beneš, 14. června 1948 byl prezidentem zvolen K. Gottwald. Protože stav žactva klesl, byla škola v Drchlavě přechodně uzavřena a žáci přiškoleni do Dřevčic. V roce 1948 bylo v obci založeno „strojní družstvo“; v jeho čele stáli B. Novák, Fr. Kuchař a J. Purš.
1949–50
Na přelomu těchto roků bylo v Drchlavě založeno Jednotné zemědělské družstvo; průkopníkem a jeho aktivním zakladatelem byl B. Novák. 1. září 1950 se po dvouleté přestávce opět otevřely dveře drchlavské jednotřídky – do školy bylo zapsáno 14 dětí, ředitelem byl ustanoven učitel E. Faitl.
1951–52
V červnu 1951 pořádala místní sokolská jednota Sokolský den; žactvo naší školy spolu s žáky z Chlumu a Pavlovic předvedlo cvičení prostných a několik závodivých her. 4. června byl podniknut školní výlet do Prahy, kde si žáci prohlédli památky a navštívili Ústřední loutkovou scénu. Počátkem nového školního roku zahájila činnost pionýrská organizace; vedoucím byl jmenován J. Křupala. 1. listopadu odešel učitel E. Faitl na vojnu, za něho nastoupila učitelka V. Mužíková.
1953–54
14. 3. 1953 zemřel prezident Klement Gottwald, prezidentem republiky byl zvolen A. Zápotocký. V červnu proběhly oslavy Mezinárodního dne dětí. V prosinci se v obci vyskytla slintavka. Neděle 28. listopadu 1954 se stala dnem voleb do Národního shromáždění; předsedou MNV byl zvolen soudruh Jan Křupala. V říjnu se do školy jako ředitel vrátil ze základní vojenské služby E. Faitl.
1955–56
Jednotné zemědělské družstvo, jedna z prvních „vlaštovek“ na okrese, brzy přešlo na IV. typ a adaptovalo stáje. Časem však z mnoha příčin – zejména proto, že na rodinu připadalo 20 ha orné půdy – družstvo upadalo a vyplácená pracovní jednotka činila 3 Kčs. Na základě dosídlení se do Drchlavy přistěhovalo 8 rodin a počet dětí ve škole stoupl na 30 žáků. 5. dubna žáci vynášeli Smrtku; průvod prošel za zpěvu a říkadel vesnicí k rybníčku na dolním konci vsi.
1957–58
Situace v místním JZD byla velmi kritická. Rada ONV se rozhodla dodat pro družstvo předsedu; placeným předsedou se stal s. J. Vykoukal, který se s rodinou do obce přistěhoval, a nastal lepší život družstevníků – ve vesnici se začaly objevovat motorky, pračky i televizory. 13. listopadu 1957 zemřel prezident A. Zápotocký, 19. listopadu byl prezidentem zvolen A. Novotný. 13. 6. se uskutečnil školní výlet do Českého ráje. 3. listopadu 1958 byl v obci zahájen 1. stupeň Lidového kurzu ruštiny s deseti účastníky, vedl jej s. M. Kudrna z Dubé.
1959–60
17. června uspořádalo SRPŠ výlet na Kutnohorsko. 21. 5. pořádalo JZD zájezd do Prahy na Československou a Sovětskou výstavu. Na 12. června byly připraveny volby do MNV; předsedou byl opět zvolen dlouholetý a svědomitý pracovník, družstevník soudruh Jan Křupala. V té době se již mezi družstevníky hodně mluvilo o sloučení družstev Chlum, Drchlava a Vrchovany, k němuž skutečně došlo v říjnu 1960. Pro malý počet žáků byla zdejší škola nadobro uzavřena a děti docházejí do školy v Chlumu.
1961
20. února 1961 došlo na valné hromadě k finančně-hospodářskému sloučení družstev Chlum, Drchlava a Vrchovany; do čela byl zvolen s. J. Žežulka z Chlumu. JZD Drchlava přišlo do slučování s dluhem, pomohlo mu JZD Chlum – „společně v dobrém i zlém spolu mají lidé žít“. Je léto, doba nejpilnější práce; bohatá úroda je nadějí na dobré úspěchy. A tak si můžeme přát už jen to jediné: mír – nejen u nás, ale na celém světě. Vždyť lidé už dokáží obletět Zeměkouli za necelé dvě hodiny (J. A. Gagarin, sovětský letec a kosmonaut).
Tato kronika byla dopisována v červenci 1961 podle nejrůznějších pramenů. — V Drchlavě 22. července 1961
